Olivovníky

Nakladatelství
GALÉN

 

 

Zaujal vás některý z titulů? Kliknutím na tlačítko OBJEDNAT se dostanete do internetového knihkupectví Lékařský kompas!

Knihkupectví Lékařský kompas

 

Nový populár

Jako bych vydával bible a současně kradl v samoobsluze

Na návštěvě v nakladatelství Galén

Plakáty se zobrazením cévního systému či s průřezem oka podkrovní kancelář na pražském Smíchově kupodivu nezdobí. Naopak zde visí obrazy Marka Brodského, Miroslava Bartáka, Zbyňka Benýška, J. J. Neduhy a Františka Ringo Čecha. Nicméně muž, který zde sedí za starým, majestátním stolem, sype z rukávu historky z oboru medicíny stejně bezprostředně jako ty z období raného folku či bigbítu. Takže:

To vyšel jednou nad ránem Miki Volek z baru, na chodníku zahlédl partu kopáčů a obořil se na ně: "Vy si tady jen tak kopete a já abych na vás zpíval!" Nebo jak mladý Ringo Čech zaměstnaný v opravně televizorů volal před svým šéfem kolem poledne kamarádům a loučil se tradičním pozdravem: "Ahoj a promiň, že jsem tě vzbudil."

A příběhy z oblasti medicínské? Ty zažívá Lubomír Houdek primárně na vlastní kůži. Sám sebe charakterizuje jako "zasloužilého pacienta". Už při lékařských prohlídkách na základní škole chodíval jako syn zdravotní sestry první, aby byl spolužákům příkladem. Ani teď frontu v čekárnách nestojí, lékaři ho berou bokem, a Houdek je tak někdy ochuzen o výživné zážitky s nadurděnými sestrami a napumpovanou čekárnou. Ne vždy je to však výhoda: "Kolegyně si naštípla nohu, přivezli ji na chirurgii, chtěli ji začít ošetřovat, ale jakmile řekla zaměstnavatele, rozhodli se počkat raději na pana profesora! Bohužel čekali asi dvě hodiny."

Tím zaměstnavatelem není farmaceutická korporace ani grantová agentura ministerstva zdravotnictví. Je jím nakladatelství Galén, které vydává zdravotnickou (a folkovou) literaturu. Luboš Houdek stojí v jeho čele od dob vzniku firmy.

Šalvěj

Galén vznikl v roce 1993 jako odborné nakladatelství zaměřené na medicínu s možností rozšíření záběru na ošetřovatelství a  farmakologii. O rok později přibývají v edici Makropulos knihy populárně-vědecké; kapacity jako Koukolík, Haškovcová či Höschl dokázali danou problematiku přiblížit laikům, ale zároveň i trochu rozladit rigidní část lékařské obce, která nelibě nesla, že jejich vznešená pojednání vycházejí vedle těch popularizačních. "Pacient býval pro mnohé zdravotníky jen materiál, preparát, procesu léčby se nezúčastňoval jinak, než že dodával sám sebe. Teď už je medicína mnohem víc záležitostí komunikace," vnímá posun Luboš Houdek. Galén dnes dělá literaturu odbornou, populárněvědeckou i vysloveně pacientskou. Za dobu své existence vydali na šest stovek titulů.

A co třeba alternativní medicína? "Nikdo rozumný neřekne, že nějaká podpůrná rehabilitace je pro kočku, ale když si místo léčby například leukemie necháte obarvit auru nějakou vodičkou, tak z toho vašeho lékaře pravděpodobně poprávu klepne," předvídá nakladatel. Dodává přitom, že vydali například i knihu docenta Kaly Třinácté komnaty, kde jsou popsány příběhy lidí, kterým k uzdravení pomohlo "Něco", a medicína neví co. Zapříčinila to změna stravy, čerstvý vzduch, nebo zázrak? "Současná medicína mnohdy jen léčí, ale není čas se ptát po příčinách nemoci," opakuje známou výtku nakladatel. Sám dřív trpěl opakovanými laryngitidami a antibiotika do něj cpali od školky horem dolem. Až se ho pan docent Hroboň optal: "A zkusil jste šalvěj?" Dalších deset let má pacient od antibiotik pokoj.

Olivovníky

To, co čtenáře Hosta na Galénu ale zajímá primárně, není šalvěj, nýbrž Olivovníky. Tak se jmenuje ediční projekt orientovaný především na muziku. Sám Luboš Houdek není vzděláním lékař, ale knihovník. Už při volbě této školy se projevila jeho "folková orientace". Zřejmě by si toto zaměření nevybral, kdyby mu je nedoporučili Vladimír Merta, jehož tatínek tam učil, a Jiří Dědeček, který knihovnictví dokonce vystudoval.

Luboš má folk zkrátka rád. Má rád i písničkáře - "můj život by bez nich byl chudší," říká beze stopy patosu. V devadesátých letech čekal, kdy některé folkové "klády" konečně vyjdou. Když stále nikde nevycházely, rozhodl se to zkusit v Galénu. "Informace v medicíně rychle stárnou, když kniha vyjde, občas je už zastaralá. Ale Mertovy Balady z Prahy jsou mladé i po čtyřiceti letech," uvědomuje si. "Setkání s folkem v sedmdesátých letech pro mě bylo setkání s lidmi, kteří se podíleli na formování mého myšlení. Nechodil jsem do kostela, poslouchal jsem Mertu. Nešlo jen o hudbu a úplně ,jiné‘ texty, to byl prostě jiný, paralelně existující svět," říká i po letech se zjevným zanícením.

"Luboš je folkový fanatik, neznám nikoho do této oblasti tak zažraného," říká editor Jan Šulc, který s Galénem spolupracuje na folkových projektech a který stál i za zdejší první knihou z této oblasti. Tou byly fejetony Jiřího Dědečka a Šulc je redigoval. Později vyšla kniha o Karlu Krylovi a rozhovory s Jiřím Černým a Vlastimilem Třešňákem. Tím se Olivovníky, nazvané podle písně Vladimíra Merty, pomalu profilovaly.

"Máme mnohem víc nápadů, než jsme schopni zvládnout. Chtěl bych, aby každý písničkář z generace Šafránu měl u nás knihu nebo desku. Abychom jim tak my, narození (v Čechách) v šedesátých letech, trochu splatili dluh," uvažuje Luboš Houdek.

Sám zlatou éru Šafránu nezažil, bylo mu tehdy dvanáct a navíc bydlel mimo Prahu. Poslouchal ale nahrávky a opisoval si texty. Líbí se mu mnozí písničkáři, ale Olivovníky vznikly zpočátku vlastně kvůli tomu jednomu. Tomu, kterému zatím paradoxně žádnou knihu v Galénu nevydali - kvůli Vladimíru Mertovi.

"Do Vladimíra jsem hučel, že bych vydal knihu jeho textů, esejů, rozhovor, cokoliv… On se zasmál a ukázal mi hromadu svých erotických kreseb a já zařičel blahem: Senzace! Představ si ty intelektuálky z prvních řad, jak nervózně poposedávaj! Ani to ale zatím nevyšlo. Vláďa má rozepsáno spoustu věcí, ale nebaví jej se vracet k vlastním starším pracím, nerad cokoliv dokončuje," mračí se Houdek. "Totéž v bleděmodrém je Vlasta Třešňák." Náladu mu spravilo alespoň právě vydané DVD Šafránu, CD s Mertovým prvním albem a jeho písňové texty, které mají (snad) vyjít v Galénu příští rok. Dávný Houlův a Mertův soubor textů Narozen v Čechách má podle nakladatele spoustu chyb a řada textů (nejen těch nových) tam chybí.

Záměr, aby se celá generace Šafránu sešla v jednom nakladatelství, se může jevit jako opravdu idealistický, uvědomíme-li si fakt, že někteří její členové jsou mezi sebou trochu na kordy. To ale podle Luboše Houdka nevadí: když se mnozí z nich sešli na koncertu Šafránu, který Galén pořádal k patnáctému výročí nakladatelství, proběhlo všechno úžasně. Občerstvení bylo omylem podáváno bez příborů, což Merta před svědky komentoval: "Oni vědí, že je tady dneska Šafrán, a tak asi nechtějí, abychom se zde pobodali…"

Galén loví samozřejmě i v jiných vodách. Dokladem toho je například Zdeněk Vřešťál a jeho Ne, Nerez nerezne či soubor textů Marka Brodského Zdrhám, zdrhám. "Tak soustavně jako Galén nedělá u nás folk žádné nakladatelství. Chceme zde ale vydávat i texty z oblasti kvalitního popu, šansonu, rock i hudbu mladé generace," vysvětluje Jan Šulc. Na řadu tak má přijít třeba Jiří Suchý, Pavel Šrut, Xindl X, spolupracovník Tomáš Polívka dává dohromady knihu o současné jazzové generaci a další. Nakladatel je konkrétnější: "Když Jiří Dědeček při hraní s Honzou Burianem recitoval v osmdesátých letech ukázky ze Slizských písní, netušil jsem, že to není jevištní fór, ale že ta sbírka fakt existuje. A teď, po třiceti letech, skutečně vyjde!"

Než se to poztrácí

Má představa, že knihy o zdravotnictví dotují v Galénu tituly folkové, je evidentně naivní. "Jsou medicínské knihy, které vydělají, ale pak i ty, které jsou hluboce ztrátové - třeba vzpomínky některých lékařů nebo malonákladové učebnice. I některé knihy o muzice jsou ekonomický průšvih, ale třeba rozhovoru s Jiřím Černým se prodalo přes dva tisíce a krylovka Akorát že mi zabili tátu vyjde již ve třetím vydání," vysvětluje nakladatel.

"Někdy vidím na lidech ten úžas:,Galén dělá medicínu a muziku?‘ Jako by to bylo něco nepatřičného. Jako bych vydával bible a současně kradl v samoobsluze, " směje se nakladatel. Recenzent knihy Michala Bystrova Příběhy písní se nad tím podobně pozastavil. Ale dospěl k názoru, že hudba je také lék, a tak to k sobě vlastně patří.

A Luboš Houdek nabízí ještě jeden zcela logický spojovací oblouk: "Vydávám knihy lidí, kterých si vážím, které mám rád. Vydal jsem ale i spoustu titulů přímo o sobě: otorinolaryngologie, oftalmologie, alergologie, logopedie…"

Aleš Palán
Host, 2009, 25, č. 10, 36-38